V Praze je neblaze

Ráno jsme si v taxíku pěkně rozebrali dopravní situaci v Praze. Poradil jsem řidiči cestu do Belgický přes Bulhara kolem VŠE a Míráku, abychom se vyhnuli tomu bordelu v Rumunský, kde udělali ze 4 pruhů jeden a chtěj to už tak nechat. To jsem ale ještě nevěděl, co mě čeká na cestě zpátky v tom největšim vedru. Já megakokot jsem si řekl, že se chvíli projdu a někde si vyberu nástupní prostor pro taxika, kde by mohl na 5 vteřin zastavit. Kromě toho, že to prakticky nelze, jsem překonal několik křižovatek tak, že jsem musel přejít po přechodu silnici doleva, pak rovně a pak zase zpátky, takže na 3x, abych se ocitnul na té správné straně. Někde to nešlo vůbec, protože zábradlí a zábrany jsou tak mohutné a chodníky nikam nevedou, protože prostě najednou skončí a vy se musíte vrátit nebo vytáhnout z baťohu rogalo a těch pár metrů přeletět. Čím dál zoufalejší jsem se dostal až za budou Federálního shromáždění, kde se shromažďovali komunisti a kterému se říká pokaždé jinak. Radio Svobodná Evropa, teď Nová budova Národního muzea, přesto, že nová teda rozhodně neni, ale je tam taky kus Národního divadla a navíc část Státní Opery. Nemá to ale žádnou praktickou adresu, tedy jasnou ulici s číslem. Takže mobilní aplikace AAA RadioTaxi Praha, mě podle GPS stanovila ve formuláři správě Ulici Legerova, ale při odeslání objednávky ji sama vyměnila za adresu v protisměru u Hlavního nádraží, kde jsou ty kopule s vlezem do podzemí. Následovalo 40 minut hororu, po tom co uplynuly všechny čekací lhůty na světě, jak vysvětlit dispečinku a panu taxikáři, který se potil někde u těch kopulí, kde se nacházim, protože mobilní aplikace spadla a nešlo nic, než objednávku zrušit, ale to by nic nevyřešilo, protože by se celá situace opakovala. Nikdo z nás totiž nevěděl, kde stojim a jak někomu sdělit správný název. Vydržel jsem to, ale stálo mě to hodně krve a všechny účastníky taky. Taxi jsem se nakonec dočkal, ale musel jsem jít jinam, kde bylo naprosto jasný, kde stojim. Ne podle adresy, ale podle popisu: Spojka mezi oběma magistrálami směr Vinohradská u semaforu křížení s Legerovou. Tam jakje ten debilní betonovej kvádr a koleje vedou odnikud nikam. A takhle my si tady žijem. V Praze za vlády Opijátů. A to je pokrok.

Může jít o obrázek venku