19. 5. 2013, 4:31

Hlavní stránka Piráti  Internet  Zahraničí  Kultura  Politika  Monstrproces  Kopírovací monopol  Názory  Kauzy  Věda a technika  Video  HogoFogo  Události  Zprávička  Jednou větou  Reportáž  *Fotogalerie  #Pirátská síť  @VideoChat  Komix
Předsedkyně švédských Pirátů: Od nakladatelství k pirátství


Působivý článek, který napsala současná předsedkyně švédské Pirátské strany Anna Troberg. Vysvětluje, jak se stalo, že se z nakladatelského průmyslu přesunula do politiky a to na straně Pirátů.



15. 6. 2012
Nikdy jsem se nechtěla stát političkou. Určitě jsem se nikdy nechtěla stát stranickým vůdcem. Měla jsem, ovšem, touhu změnit svět k lepšímu. Nikdy jsem nepatřila mezi lidi s malými cíli. Ale protože jsem, přiznávám, byla literárni snob, chtěla jsem změnit svět jen literární obratností.

Život se ovšem zřídkakdy obrátí tím směrem, kterým čekáme. Před několika lety jsem se stala ředitelkou švédské pobočky Nordic Publishing. Publikovali jsme hlavně beletrii. Ale nakladatelský svět není tím, čím se chlubí. Účastnila jsem se schůzí, kde se rozhodovalo o vydání podle velikosti autorčiny podprsenky. Velké číslo znamenalo podepsanou smlouvu. Malé číslo znamenalo žádnou smlouvu.

Cit pro literaturu nebyl předností, která byla ceněna. Jednou se mi podařilo obejít pravidlo podprsenky a přesvědčila jsem svého šéfa, abychom vydali Jeanette Wintersonovou kvůli její literární hodnotě. Později jsem si uvědomila, že pro něj šlo o to, dát nakladatelství nádech literárního standardu, který nám jinak velmi chyběl. Pro mě šlo vždycky o to, abychom našim čtenářům pomohli najít tuto autorskou perlu. Musela jsem tolik bojovat o to, abychom dostáli závazku nakladatelství k Wintersonové, že mě můj šéf začal vnímat jako problém. Zjevně jsem se mýlila, když jsem si myslela, že nakladatelská smlouva má být závazná jak pro autora, tak i pro nakladatelství, a ne jenom pro autora. Ale kdyby se schopnost psát projevovala v podprsence, měla by Wintersonová šestky. Paulo Coelho má myslím nulky, ale stejně ho vydáváme.

Později, když jsem opustila nakladatelství, napsala jsem román a měla jsem příležitost vidět nakladatelský proces z perspektivy autorky. Byla jsem jednou z těch mála šťastných, kterým jejich román vydala tři velmi známá nakladatelství ve Švédsku, Norsku a Finsku. Ale i když jsem měla štěstí, neměla jsem zase takové štěstí, abych byla mezi těmi pěti procenty autorů, kteří dostanou 95% peněz na marketing. Nabídla jsem se, že se do toho dám a udělám spoustu marketingu sama, ale i když mi to samozřejmě přímo nezakázali, moc se jim do toho nechtělo. Získala jsem pocit, že veškeré mé pokusy by byly v rozporu s tím, jak se věci dělají normálně a jak nakladatelství, tak i můj agent měli rádi zavedenou rutinu. Rutina je bezpečná.

Pak se staly dvě věci. Ve světě nakladatelství se objevilo nové téma. Normálně se v nakladatelském světě mluví jen o dvou věcech. Autoři si stěžují na nakladatele a nakladatelé si stěžují na autory. Všichni si už na tohle přetahování zvykli tak, že se ho účastní skoro automaticky, ale náhle se oba týmy přesunuly na jeden konec lana a tahaly společně, co jim síly stačily. Objevil se společný nepřítel. Piráti.

Ve skutečném světě mimo nakladatelství se začala diskutovat otázka osobní integrity. Právo na soukromý život pro mě bylo vždycky důležité, a proto jsem tuto diskusi pozorně sledovala a byla jsem ohromena novými špehovacími zákony, které byly předloženy švédskou vládou i EU po jedenáctém září 2001. Neměla jsem ale tušení, co bych proti tomu mohla dělat.

Co se týká pirátů, nechyběly mi nápady, co dělat. Spojila jsem se s kolegy v ostatních nakladatelstvích a tentokrát mi nikdo nezabránil se do toho vložit. Napsala jsem parafrázi na pohřební řeč Marka Antonia ze Shakespearova Julia Caesara, která měla docela šťávu. Není nutno zabíhat do detailů všech jejích básnických a literárních prohřešků, myslím, že úplně stačí říct, že jsem pohřbívala copyright a (ne zcela) ctihodní muži byli piráti.

O pirátech jsem toho slyšela hodně, takže jsem očekávala, že můj blog přepadne armáda rozzlobených pirátů, ale byla jsem velmi zklamaná. Místo toho ke mě připlouvala jedna přátelská pirátská loď za druhou, mávala a říkala: "Ahoj! Vypadáš jako správná holka, ale najela jsi na mělčinu. Můžeme ti pomoct?" Byla jsem naštvaná. Kde byli ti zuřiví a hrubí piráti, o kterých jsem slyšela? Měla jsem přijít o osvěžující boj?

Jsem dobře vychované děvče a je pro mě těžké být hrubá na příjemné lidi, kteří se mnou chtějí mluvit, a tak jsem začala s piráty mluvit. Vzala jsem si na pár týdnů dovolenou z práce a strávila jsem ten čas hovory s piráty i antipiráty. Chtěla jsem vědět všechno, co se dalo. Na internetu bylo něco špatně a už jsem si nebyla tak jistá, že to jsou piráti.
Asi po týdnu jsem si uvědomila, že když mluvím s antipiráty, nedostávám od nich žádné odpovědi. Měli spoustu chmurných řečí o zkáze a jak to bylo dobré ve starých dobrých časech. Piráti mi odpovědi dávali, i když ne vždycky ty, které jsem chtěla. Ptala jsem se, jak budu moci chránit mé dílo, a oni řekli: "Nemůžeš. Nemohla jsi nikdy." Ptala jsem se, jak budu moci vydělávat peníze ve světě, kde má díla budou k dispozici zadarmo na internetu, a oni řekli: "Musíš najít jiný způsob." Ale říkali i jiné věci. Když mluvili o budoucnosti, bylo to o skvělých možnostech. Antipiráti mluvili chmurným hlasem, piráti byli plní nadějě a tvořivosti.

Dva z prvních pirátů, kteří mě kontaktovali, pozitivní a plní naděje, byli tehdejší místopředseda Švédské pirátské strany a nyní europoslanec, Christian Engström, a zakladatel strany a tehdejší předseda, Rick Falkvinge. Christian napsal dlouhý příspěvek, který odpověděl všechny mé otázky z hlediska pirátů a Rick šel ještě o krok dál. Pozval mě na kafe.
Tehdy už jsem došla k názoru, že piráti nejsou kořenem všeho zla, ale naopak jediná naděje, která kultuře v našem světě zůstala. Já jsem si přece zvolila práci s knihami, protože mám ráda kulturu a viděla jsem dost z nakladatelské praxe, abych věděla, že je víc problémem než řešením, jak pro literaturu, tak pro spisovatele. Piráti se toho aspoň účastnili z dobrých důvodů.

Piráti nechtěli uzavřít kulturu v copyrightu a nechat kouknout jen ty s nejvyšší nabídkou. Chtěli ji nechat svobodně šířit. Chtěli, aby patřila všem. A navzdory názorům, šířeným lobbisty, nechtěli, aby umělci žili v bídě v krabici u dálnice. Chtěli najít způsob, jak mohou umělci vydělat peníze. Hledali nová řešení pro staré problémy, které už tady jsou déle než všichni piráti.

Objevila jsem také stránku pirátů, o které jsem nevěděla. Jejich soukromý život pro ně byl stejně důležitý jako pro mě a hlavně věděli, jak zabránit politikům s pochybnými cíli budovat mechanismy Velkého Bratra. Nedalo mi to pokoj.

Už si nepamatuji, o čem jsme s Rickem mluvili při tom kafi. Pamatuji si, že to bylo trochu jako při pracovním pohovoru. Dnes se nemohu zbavit myšlenky, že to tak i bylo. Nevím, jestli to bylo zoufalství nebo nedostatek šestého smyslu pro potíže, ale piráti mě přijali.

Říkám zoufalství, protože myslím, že přebytek lidí s technickým nadáním vytvořil u pirátské strany naléhavou potřebu mít i někoho ze strany kultury. Když nic jiného, tak pro marketing. Je těžší vyvrátit argumenty bývalé nakladatelky a autorky, která mluví o reformování copyrightu, než někoho, kdo nikdy nemusel žít jen z autorských poplatků, Myslím, že svým způsobem jednala Pirátská strana jako můj bývalý šéf, když souhlasil s vydáváním Jeanette Wintersonové: "Je to dobrá publicita. Přidá nám to věrohodnost." No, myslím, že jim to dalo i víc.

Říkám nedostatek šestého smyslu pro potíže, protože si nejsem jistá, že všichni věděli, do čeho jdou, když do svého technickeho středu přijali někoho, jako jsem já. Jestli si mysleli, že budu dobré kulturní alibi, tak se mýlili. Musí tu být místo pro piráty, kteří nejsou programátoři a jestli není, musíme ho udělat. Jak jinak můžeme oslovit všechny ty lidi, kterým máme co říct?

Jak už jsem řekla, nechtěla jsem se stát političkou. Nechtěla jsem vést stranu. Totéž se asi může říci o Rickovi, ale on přesto nakonec tu stranu založil a pět roků ji i vedl. Udělal to, protože věřil, že je možné změnit svět. Já jeho víru sdílím. Můžeme svět zlepšit. Nesmíme připustit, aby nám někdo zabránil se prosadit a musíme k tomu inspirovat i ostatní. V sázce je příliš mnoho.

Autorka Anna Troberg je předsedkyní Pirátské strany ve Švédsku.

Zdroj: http://falkvinge.net/2011/01/01/from-publishing-to-piracy/

 




Datum: 15. 6. 2012, Autor: Přeložil: greyhound
Přečteno: 2527x
Zobrazit článek pro tisk Vytisknout

Doposud hodnotilo 44 čtenářů, celková známka je 1.
Ohodnoťte známkou jako ve škole | 1 je nejlepší: 1 2 3 4 5

Komentáře k článku


Anketa
Jak se vám jeví Pirátská strana v porovnání teď a před rokem?

Žádná změna
21% (130)
 

Lepší
55% (343)
 

Horší
6% (40)
 

Šaškárna
11% (72)
 

Neznám takovou stranu
4% (30)
 


Nejnovější články

6. 5. 2013 | 122
Sociální stát a nezaměstnanost žen
28. 4. 2013 | 251
Zkorumpované banky, zkorumpovaný kopírovací průmysl: Jaktože můžou externalizovat své obchodní problémy?
24. 4. 2013 | 77
CISPA aneb šmírování internetových uživatelů opět na scéně
15. 4. 2013 | 254
Facebook je předzvěstí konce svobodného Internetu
4. 4. 2013 | 261
Femen vyhlásily Topless Jihad Day
1. 4. 2013 | 227
Pirátská strana se dělí na dva samostatné politické subjekty
1. 4. 2013 | 61
Je konec
26. 3. 2013 | 214
Nečistá hra agentury Dilia (doplňeno o závěr arbitra)
24. 3. 2013 | 147
Stroje nás připraví o práci, radujme se
16. 3. 2013 | 240
Piráti zvou příznivce k otevřenému překladu knihy CryptoParty Handbook

Zahraničí
články v rubrice

4. 4. 2013 | 261
Femen vyhlásily Topless Jihad Day
26. 1. 2013 | 178
Anonymous se mstí za Aarona Swartze
14. 1. 2013 | 541
Ve věku 26 let spáchal sebevraždu vynálezce formátu RSS Aaron Swartz
4. 1. 2013 | 348
Japonská policie: Mysleli jsme si, že IP adresa je dostatečný důkaz viny
30. 12. 2012 | 35
Islandští bankéři odsouzeni za operace, které vedly k finanční krizi
25. 12. 2012 | 122
Interní dokumenty FBI: Occupy může být teroristickou hrozbou
28. 11. 2012 | 87
Ruští Piráti vracejí úder!
25. 11. 2012 | 32
Policie udělala zátah na devítiletou holčičku užívající The Pirate Bay, zkonfiskovala laptop Medvídka Pú
22. 11. 2012 | 90
Kontroverzní plakátová kampaň dolnosaských Pirátů
20. 11. 2012 | 1655
Svoboda pod dohledem
20. 9. 2012 | 3544
Ostuda německých Pirátů – pokrytectví Julie Schramm
31. 8. 2012 | 60
Nový japonský kopírovací zákon nedává smysl
21. 7. 2012 | 253
Německá pirátská strana protažena pod kýlem za špatnou módu
30. 6. 2012 | 1617
Rozhovor se Slimem Amamouem, tuniským blogerem a aktivistou
15. 6. 2012 | 25
Předsedkyně švédských Pirátů: Od nakladatelství k pirátství
29. 5. 2012 | 100
Nelegální sdílení podkopává severokorejskou propagandu
26. 5. 2012 | 69
Kwaśniewski: Říkám ne nákladným zákonům o drogách
11. 5. 2012 | 289
Tři dny před volbami nejlidnatější německá spolková země cenzuruje web Pirátské strany
6. 5. 2012 | 96
Němečtí Piráti uspěli ve třetích zemských volbách v řadě
30. 3. 2012 | 435
Itálie: Dva případy sebeupálení, kvůli krizi
Nejnovější zprávy
Sociální stát a nezaměstnanost žen

6. 5. 2013 | Názory | 122
Jsem nadšená, že mohu žít v Evropě, kde mám jako žena především volební právo a ekonomickou svobodu. A jaká je realita?
Zobrazit celý článek ►
 

Zkorumpované banky, zkorumpovaný kopírovací průmysl: Jaktože můžou externalizovat své obchodní problémy?
28. 4. 2013 | Piráti | 251
Žijeme v době, kdy si někteří politici myslí, že krach některých podniků musejí zaplatit všichni, ale když ty samé podniky uspějí, můžou si nechat veškerý zisk pro sebe. Je to absurdní a pro rozvoj fungující ekonomiky škodlivé, a navíc to ohrožuje základní občanské svobody. Bankovní sektor a kopírovací průmysl v této oblasti vyčnívají jako nejvíce parazitující hříšníci.

CISPA aneb šmírování internetových uživatelů opět na scéně
24. 4. 2013 | Internet | 77
Minulý týden byl v americkém kongresu schválen "zákon o sdílení výzvědných informací a o ochraně" (tzv. CISPA, Cyber Intelligence Sharing and Protection Act). Mnozí odborníci před novým zákonem varují jako před horším bratrem přechozích dohod PIPA, SOPA, ACTA apod., které díky odporu veřejnosti již v minulosti neprošly.

Facebook je předzvěstí konce svobodného Internetu
15. 4. 2013 | Názory | 254
Facebook dostal během předchozích let v klasických mediích velkou šanci, postavenou na módní vlně zájmu lidí a obdivu k počtu zaregistrovaných uživatelů a nadále se ho snaží využívat nejenom mediální služby, jako noviny, televize i rozhlas, ale i jednotlivci, soukromé firmy, spolky, aktivisté a politické strany. K čemu nás ale tento populární web, přezdívaný jako největší sociální síť, vlastně navádí, jak nás pomalu formuje a do čeho nás přímo nutí? Nedělá z nás novodobé digitální otroky nebo závisláky a přinejlepším blbce? Dělá. Zadarmo a dobrovolně. A co na to piráti? Zejména funkcionáře velice inspirují jeho pravidla.
 
Hlavní stránka Piráti  Internet  Zahraničí  Kultura  Politika  Monstrproces  Kopírovací monopol  Názory  Kauzy  Věda a technika  Video  HogoFogo  Události  Zprávička  Jednou větou  Reportáž  *Fotogalerie  #Pirátská síť  @VideoChat  Komix
 
Pirátské noviny jsou internetový deník digitálního věku.
Informujeme o Internetu, politice, kopírování a svobodné tvorbě.

Pirátské noviny oslovujte E-mailem na adrese: redakce zavináč piratskenoviny.cz

Pirátské noviny podporují Českou pirátskou stranu

Provozovatel a vydavatel: Martin Brož | Sídlo vydavatele: Praha
Informace o redakci Pirátských novin
Pirátské noviny | ISSN 1804-5197

Copyleft Pirátské noviny
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Pirátské noviny je dovoleno i bez písemného souhlasu.
Všechna práva vyhlazena.