Abychom pochopili, proč byl ve Švédsku zvolen název Pirátská strana — Piratpartiet — musíme se podívat na kontext této země. Tam přece to hnutí vzniklo. Ve Švédsku byl vysokorychlostní Internet zaveden velmi brzy: V roce 1998 mi do mého bytu na předměstí vedla 10 megabit full duplex optika. Když dáte takhle mocnou technologii do rukou nejen techniků, ale všech, začne to měnit vnímání veřejnosti, jak se tato technologie dá používat, a jak by se možná i používat měla.

Abych věci uvedl do chronologického pořadí: ve Švédsku byly byty s 10 megabit optikou běžné ještě než v roce 1999 přišel Napster. (Hádejte, co se stalo po příchodu Napsteru.)

V této sociokulturní oblasti přijela lobby kopírovacího průmyslu bojovat bitvu, která pro ně už dávno skončila porážkou. Jako vždy jim chyběl fingerspitzengefühl a stejně jako v ostatních zemích založili v roce 2001 agenturu Antipiratbyrån — Protipirátský úřad — jehož chabé pokusy „vzdělávat“ veřejnost se okamžitě staly terčem posměchu.

Jako odpověď založila v roce 2003 skupina umělců, hudebníků a kulturních pracovníků think-tank Piratbyrån — Pirátský úřad. Volbou jména chtěli naznačit, že oni jsou pokrokáři a protipiráti jsou zpátečníci. Tito aktivisté začali lobby za kopírovací monopol odporovat jako první a okamžitě je to vyneslo do všech médií. Inspirováni stylem odporu Piratbyrånu, malá část těchto aktivistů v roce 2003 založila experimentální BitTorrent tracker. Nazvali ho The Pirate Bay.

Všichni to byli hrdinové, zvlášť pro mládež.

V roce 2005 kopírovací zákon ve Švédsku opět přitvrdil. Debata nad připravovanou legislativou zuřila všude: ve školách, u jídla, v televizi, v novinách, na univerzitách, na pracovištích. Všichni se účastnili. Všichni — až na politiky.

Tohle byla epizoda, kvůli které bylo nutné udělat pro politiky z této debaty osobní záležitost, zamířit přímo na základnu jejich moci. „Takhle to nejde. Zapojte se do diskuze, sakra, nebo vás připravíme o práci.“

Je třeba pochopit, že ve Švédsku v té době byly pirátské myšlenky dávno ustáleny pod křídly Piratbyrånu. Když přišel čas problém zpolitizovat, nešlo o to založit novou stranu a začít vymýšlet název.

Bylo třeba založit Pirátskou stranu.

Tento název byl obrovský hit a okamžitě si získal pozornost. Každý, kdo ten název poprvé zahlédl, okamžitě věděl dvě věci: dokonale znal náš program a okamžitě věděl, že nám ve volbách může hodit hlas. To by žádný jiný název nedokázal. S jakýmkoli jiným názvem bychom na 99% skončili jako obskurní webová stránka.

Odborníci na marketing tomuto názvu také dávají 10 bodů z 10. Při volbě značky si ideálně vybíráte název, který je co nejvíc unikátní a zároveň vás co nejlépe popisuje. Mezi tím vždy musíte dělat kompromis. Skype je sice unikátní, ale vůbec nic nepopisuje. Word sice skvěle popisuje, ale není vůbec unikátní. „Pirátská strana“ vyhrává první cenu v obou kategoriích.

Bylo pro mě překvapením, jak rychle si název Pirátská strana ve své jazykové verzi zvolili političtí aktivisté z ostatních zemí, kde jim žádný ekvivalent Piratbyrånu nepřichystal červený koberec. Všichni dlouze diskutovali, než se dohodli na používání stejného názvu jako my. Asi nejpřesvědčivější argument přišel z diskuze při zakládání španělské Partido Pirata:

Buď si budeme říkat Pirátská strana a sami budeme určovat, co to jméno znamená, řekli si, nebo nám budou říkat Pirátská strana tak jako tak, ale my nebudeme mít nad významem toho pojmu žádnou kontrolu.

Je to podobné, jako když si gay hnutí stejným způsobem přivlastnilo slovo gay. Když se budete hrdě a veřejně hlásit k tomu, že jste piráti, seberete tím munici lobby kopírovacího průmyslu. Dnes si dokonce stěžují, že už nefunguje označovat lidi za piráty.

Takže abych vyjasnil časté omyly:

Přináší tento název víc hlasů? Bezpochyby. Ve volbách do Evropského parlamentu ve Švédsku jsme od nejsledovanější demografické skupiny do 30 let získali nejvíc hlasů, celkem 25 % hlasů v rámci této skupiny. Mezi mladými muži jsme měli 38 % hlasů. Název není ve volbách překážka a výsledky voleb to potvrzují.

Berou ten název lidé vážně? Když nás na začátku někteří lidé nebrali vážně, nebylo to kvůli názvu, ale protože jsme byli nová strana. Chovali se k nám s nedůvěrou jako ke každé nové straně.

Jenže starší lidé ten název stále vážně neberou. Ano, v některých případech je pravda, že lidé, kteří nejsou součástí Internetové kultury, ten název nechápou. Jenže kdyby strana měla jiný název, tito lidé by si náš program četli tak 30 sekund a pak by ho stejně zahodili, protože demografická skupina neuživatelů Internetu s naším programem nesouhlasí. Daleko lepší je mít silnou značku pro naši cílovou skupinu.

Navíc je to čistě hypotetická diskuze. Nikdy bychom se nedostali tam, kde teď jako globální hnutí jsme, kdybychom od prvního okamžiku neměli tento název, a nejsme dost silní, abychom změnu názvu přežili jako hnutí v jednom celku, i kdybychom ho změnit chtěli.

Jenže my ten název nechceme měnit, i kdyby to teoreticky šlo. To by naší cílové skupině poslalo chybnou zprávu, že jsme si náš program rozmysleli a došli k závěru, že kopírování vlastně až tak přínosné není. To rozhodně nechceme.

Prostě a jednoduše, věříme v kopírování a občanské svobody. Někteří nás proto nazývají piráty. No, v tom případě jsme piráti a jsme na to hrdí.

Takže ať dál vlají pirátské vlajky nad všemi kontinenty.

Rick Falkvinge, zdroj

Zobrazit článek pro tisk

Komentáře k článku

	24. 2. 2011	Xeelee	Strana Svobodný internet? :D
	24. 2. 2011	fikus	serial Ulice
	24. 2. 2011	Xeelee	Re: serial Ulice
	24. 2. 2011	Karlík	Re: serial Ulice
	7. 3. 2011	volani.webnode.cz	Re: serial Ulice